Recenze výstavy Afterky a Kytky
Miluše Roubíčková (1922–2015) byla výrazná česká sklářská výtvarnice, která dokázala proměnit sklo v jemně ironický a zároveň hluboce osobní komentář ke světu každodennosti. Po klasickém gymnáziu studovala sklo a monumentální malbu na pražské UMPRUM a už od 50. let patřila k respektovaným autorkám nápojového a užitkového skla – oceněného například na milánském trienále či Expo 58. Od druhé poloviny 60. let se stále více obracela k volné tvorbě, v níž využívala hutně tvarované, často neprůhledné a sytě barevné sklo. Spolupracovala se sklárnami v Kamenickém Šenově, Novém Boru, ve Škrdlovicích či v Hergiswilu a mistři skláři pro ni byli rovnocennými partnery při realizaci poetických, ale technicky náročných objektů.
Její svět tvoří květiny na dlouhých stoncích, bábovky, dorty, ovoce, hlávky zelí, zavařovací sklenice, igelitové pytlíky, tašky, klubíčka nebo ženské hlavy – motivy, které s jemným humorem a nostalgií vracejí diváka do dětství, kuchyně, zahrady či spíže. V komorních rozměrech dokázala vytvořit mimořádně silnou atmosféru, někde na pomezí pop-artu a osobní poetiky, v níž se český smysl pro nadsázku potkává s citlivostí k intimnímu prostoru domova. Spolu s manželem Reném Roubíčkem patří k legendám českého i mezinárodního skla – jejich práce, dnes zastoupené v předních sbírkách po celém světě, ukazují dvě odlišné, ale navzájem se doplňující podoby moderní skleněné plastiky.
Výstava v Galerii Kuzebauch: Afterky a Kytky (společně s René Roubíčkem, 2025)