To, co nás často fascinuje na umělecké tvorbě, je abstraktní síla myšlenky, kterou výtvarníci dokáží zhmotnit v dílo mající hodnotu nejen pro ně samé, ale i pro ty, kteří se s nimi chtějí a dokáží vydat do země za zrcadlem. K výrazným kreativním impulsům patří vzpomínky, silné momenty, díky nimž se minulost dokáže prolnout se současností. A právě do své emoční paměti se site specific realizací na téma slavného Vernetova obrazu „Bouře“ s námi vydala Dana Zámečníková (* 1945). Tato scenérie totiž léta visela nad její postelí v bytě rodičů a stala se součástí jejího světa.
V cyklu skleněných obrazů – plochých skel dekorovaných pomocí 3D tisku, sítotisku, malbou a vůbec poprvé v rámci jejího díla i litofanie – neotřele variuje, rozvíjí a novým obsahem naplňuje klasické dílo. Z prostoru galerie navíc vytvořila pomyslný rám, do nějž lze vstupovat. V závislosti na pozici pozorovatele se tak odvíjí i jeho bezprostřední vjemy. Celá instalace je navíc díky efektnímu využití galerijní výlohy proměnlivá dle denní doby a počasí. Zámečníková se tak empaticky projevuje nejen jako sklářská výtvarnice, ale i architektka, přičemž obé na přelomu 60. a 70. let minulého století na vystudovala na ČVUT a UMPRUM v Praze.
Díla Dany Zámečníkové jsou součástí více než třiceti prestižních veřejných sbírek v Evropě, Asii, Severní Americe a Austrálii. Nechybí mezi nimi například The Corning Museum of Glass v Corningu, Metropolitan Museum v New Yorku, Victoria & Albert Museum v Londýně či Museè des Arts Dècoratifs v Paříži. Není mnoho českých sklářských umělců, jimž se v zahraničí dostalo takové pozornosti a uznání. Mohla by být spokojena, přesto neustále rozvíjí potenciál svého výtvarného vyjadřování, a to i ve vztahu k moderním technologiím. Cožpak není celý proces tvorby dobrodružnou a nebezpečnou plavbou na rozbouřeném moři? Třeba takovou, jaká je zachycena na obrazu slavného Francouze.
