Sklářskou tvorbu Kláry Horáčkové je možné rozdělit na dva tvůrčí přístupy, z nichž ten první je klasický a druhý konceptuální. Její konceptuální práce se sklem se vymyká jeho tradičnímu pojetí jako materiálu, který má blíž k designu než k volnému umění. Proto díla Kláry Horáčkové nejsou charakteristická jediným vizuálním stylem, který by se lineárně rozvíjel v čase, ale naopak experimentem, který jí umožňuje širokou škálu uměleckých vyjádření. Ve svých konceptuálních projektech (např. kinetická instalace Ghost in the Machine vystavená v rámci Signal festivalu , či zrcadlové objekty Inner Space představené v Galerii Středočeského kraje) využívá principy vnějších prvků, které nechává vstupovat do svých děl. Je to jednak práce s architekturou výstavního prostoru, a také se samotným divákem, čímž její práce získává až performativní charakter – má schopnost měnit prostor kolem sebe a využívat odraz a pohyb jako přirozenou součást děl.
Nejnovější skupina objektů a váz s názvem Vrstvy navazuje na starší série Evolution a Artificial Landscapes, které využívaly techniky lepení či tavení prefabrikovaných skleněných tyčinek. Princip vrstvení opakujících se prvků, nyní v podobě plátů ledově nazelenalého tabulového skla, staví tyto objekty přesně na pomezí volného umění a designu. Na jednu stranu naplňují funkci váz, na druhou stranu v nich můžeme vidět abstrahované modely architektonických konstrukcí.
Právě tvůrčí rozmanitost, se kterou Klára Horáčková pracuje, a prolínání konceptuálních i klasických přístupů vytvářejí v její tvorbě pravidelnost. Její projekty jsou překrývajícími se vrstvami myšlenek navazujících jedna na druhou, avšak vždy v novém pojetí.
