12/06 – 31/07 2020
Svět je rozdělen mnoha hranicemi. To, co jej spojuje nejsou datové toky nebo dopravní linky, ale my sami. Náš druh, jenž sám sebe nazval člověkem moudrým, Zemi obývá více než dvě stě tisíc let. Přes všechny vnější odlišnosti jsme děti jednoho Adama a Evy, se stejným potenciálem, tužbami a sny. Empatie však k naší základní mentální výbavě nepatří, proto jsou jen někteří schopni vnímat nejen sebe, ale i své okolí, čerpat z něj inspiraci. Ještě méně z nás je nadáno imaginací, díky níž se pomíjivé zážitky mění v umění.
Lada Semecká řadu let pobývala v Japonsku, a tato zkušenost se stala důležitou součástí její tvůrčí identity, ať již je to schopnost kontemplace, myšlenková hloubka či přirozený výrazový minimalismus. A také pokora, skromnost a upřímnost, jež nejsou v rozporu s autorským sebevědomím, právě naopak, posilují jej a činí opravdovým. Neboť sebereflexe je v jejím případě skutečně vědomím sebe sama, nikoliv jeho efektním odrazem v zrcadle pro diváky.
Objekty Lady Semecké evokují japonské haiku, krátká zvukomalebná lyrická trojverší, jež má v oblibě. Četba jedné básně může trvat několik vteřin, nebo celý život. I její umělecké práce lze vnímat jako lyrickou poezii o přírodě a vztahu člověka k ní, o vnímání trvalého a dočasného, stálého a proměnlivého. Potřebují jen empatického čtenáře. Neboť, jak pronesl řecký filosof Prótagorás: „Mírou všech věcí je člověk – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“ Práce Lady Semecké tedy mohu být pro jednoho jen vkusnými estetickými objekty, pro jiného však i branami mezi vnějším a vnitřním světem, který lze na zběžný pohled jen vytušit, stejně jako hloubku jezera. Je pak na každém, zda pozvání příjme a ponoří se.
Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
kurátor Galerie Kuzebauch
