S příchodem abstraktního umění začátkem minulého století přišel i nový druh svobody. Sochy najednou nemusely představovat nic konkrétního. I ve skandinávských zemích je odklon od figurativního umění výrazný. Celé generace umělců opouštěly lidské tělo pro trojrozměrné abstrakce, tradiční materiály jako kámen a žulu nahrazovaly ocelí, plastem nebo betonem. Švédský sochař Lars Widenfalk je ale jedním z těch, kterým se na tradici figurativní tvorby znovu podařilo navázat. Ve vystavených dílech vrací pohled zpátky k člověku i jeho vztahu k životnímu prostoru. Umělec se narodil v roce 1954 ve švédském městečku Sveg. Na univerzitě v Uppsale vystudoval archeologii a dějiny umění. Mezi lety 1981-1985 studoval sochařství na norské Výtvarné akademii v Oslo. V současnosti žije se svou ženou, sochařkou ve skle, Alenou Matějkou. Střídavě v českém Betlémě, ve Švédsku a také v Itálii.
Where Art Thou... – černý belgický mramor – 30 × 30 × 15 cm – foto Gabriel Urbánek
Jeho sochy tak vybízejí k zamyšlení. Jsou zrcadlem, díky kterému je možné zahlédnout svou vlastní tvář i vše, co stojí okolo. A protože někdy je kámen zatížen pamětí až příliš, Widenfalk posledních pár let pod vlivem své ženy čím dál častěji pracuje i se sklem. Tento pro něj nový materiál jako by jeho sochy osvobodil a sejmul z nich váhu. Do skla převedená díla tak připomínají průsvitné vzpomínky anebo hladké záblesky dávných ideálů. Zkuste k nim natáhnout ruku a ony se rozprchnou dříve, než je vůbec stihnete pochopit.
Chameleon Lady – žula – 70 × 70 × 92 cm – foto Gabriel Urbánek
