České sklo je světem, jehož hranice tvoří pouze limity lidské představivosti a zručnosti. A Martin Hlubuček je umělcem, který toho dokáže využít. Experiment ze sklářského sympozia ve Valašském Meziříčí, kde roku 2014 vznikly podle jeho návrhů první Ondřejem Strnadelem do dřevěných rotačních forem foukané střídmé tvary – o nichž sám zpočátku hovořil pouze jako o studiích k zamýšleným výrobně nesrovnatelně dražším taveným plastikám –, se stal relevantní uměleckou výpovědí. Hlubučkovy tavené plastiky i foukané tvary jsou verši jedné mantry o tvaru – neokázalé, výrazově úsporné, rytmicky přesné a esteticky působivé.
Zatímco ale v tavených plastikách je pro Hlubučka tvar spíše prostředkem k vyprávění příběhu o vztahu člověka a hmoty, ve foukaných objektech je jeho cílem. Vázy různých proporcí s odsazenými hrdly, čisté oválné tvary ve spojení s decentní barevností nenásilně odkazují na tradici italského i skandinávského sklářství počátku druhé poloviny 20. století. Hlubučkovy objekty tak lze vnímat jako tvarové archetypy blízké latentní představě člověka o dokonalosti, jež navíc přímo vybízejí ke vzájemné kombinaci. Šťastně se zde tak potkávají abstraktní umělecká hodnota s trendem, jenž konvenuje estetice střízlivých, ale do nejmenšího detailu propracovaných a promyšlených moderních interiérů. Svou aktuální kolekci Martin Hlubuček nazval Muranesi a vyznává se tak ze svého obdivu k místu, kde se zrodilo evropské sklářství v podobě, jež přetrvala dosud. Jemné pastelové barvy a oblé tvary evokují mořské vlny lesknoucí se ve slunci a v pravidelném rytmu narážející na břehy benátského ostrova. Protože Hlubučkovy foukané rotační tvary jsou právě jako ony – stejné a neměnné jen zdánlivě. Petr Nový hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou kurátor Galerie Kuzebauch
