15/11 2019 – 15/01 2020
Sklo je natolik pozoruhodný materiál, že dokáže vzbuzovat emoce samo o sobě. Strhává na sebe pozornost tak, že není pro tvůrce snadné podřídit jej své vlastní představě. Snad i proto je tolik sklářských umělců, ale jen nemnoho sklářského umění.
Milan Krajíček (*1977) patří k těm studentům prof. Vladimíra Kopeckého na pražské UMPRUM, kteří – s krédem svého pedagoga „když nemáš co říci, neříkej nic“ pod kůží – se se ke své autorské tvorbě dostávali postupně a bez velkého halasu. Po letech hledání však Krajíček, působící do té doby jako designér a pedagog na Akademii ve Světlé nad Sázavou, přišel s pozoruhodnou originální koncepcí. Nádoby a objekty, zhotovené vlastní inovativní technologií tavené skleněné plastiky, rozvíjející tvarosloví broušeného skla z oblasti Vysočiny, tzv. trojhránku, v sobě šťastně spojily experiment řemeslný a výtvarný.
S každým dílem Krajíček zachází dál a dál v hledání možností skla a své imaginace. Sklo je v jeho pojetí fluidum, vskutku alchymistická esence, z níž vytváří díla na pomezí pevného a tekutého stavu. Nebojí se dekonstrukce tvaru, hry s hmotou a jejím okolím, prolínání vnitřního a vnějšího prostoru. Přestože je zkušený designér, odolal pokušení designovat umění, tedy vycházet vstříc aktuálním trendům, ale skutečně tvoří, vydává se na tenký led osobitosti, což by mělo být metou každého kreativního jedince.
Tvůrčí cesta, již si Milan Krajíček zvolil, zasluhuje respekt a uznání. Je v pravém slova smyslu poctivě odpracovaná, jak v přístupu ke sklu, tak k sobě samému. Jeho objekty přinášejí do současného českého sklářského umění specifický tón, který v něm nezní často – splynutí inovativní technologie se svébytnou výtvarnou vizí.
Petr Nový
Hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Kurátor Galerie Kuzebauch
