Platí v každém oboru lidské tvůrčí činnosti, že na to, aby se z řemesla stalo umění, je třeba více než dokonalého zpracování. To je základem, nikoliv cílem. Obráceně však tato teze neplatí – umění se bez řemesla obejít může. Česká sklářská současnost je i tak většinově stále opřena o tradiční souznění technické a výtvarné kvality. Není však mnoho umělců, jež si své ideje dokáží ve skle sami zhmotnit, stejně jako řemeslníků schopných povýšit své prvotřídní výrobky na výtvarná díla. Jen málo z nich dokáže tyto dva světy spojovat tak přirozeně jako Ondřej Strnadel. Rodák z Valašského Meziříčí své především z geometrických tvarů kruhu nebo oválu vycházející objekty oživuje rafinovanými deformacemi. Sklo v pevném stavu si díky nim stále uchovává magický půvab své žhavé tekuté duše. Pozorovatel má pocit, že když se otočí, objekt může změnit svou podobu. Tento klid neklidu, jenž je syntézou autorova rukodělného umu a umělecké představivosti, dodává Strnadelovým dílům na osobitosti a zajímavosti. Ondřej Strnadel→
Sklářská píšťala, žhnoucí sklářská pec a zářící skleněná matérie očarují mnohé, s většinou se však o svá kouzla a tajemství nerozdělí. Jen když se někomu s nimi podaří nalézt společnou řeč, je schopen nejen mluvit, ale i naslouchat, mohou se dít pozoruhodné věci. Ondřej Strnadel si se sklem rozumí a ono rozumí jemu. Je proto radostí moci být jejich rozhovoru nablízku, dívat se – a napínat uši.
Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
kurátor Galerie Kuzebauch
