Moderní české umělecké sklo bylo v kontextu světového dění od počátku pozoruhodné nejen tvůrčími ambicemi, svébytnou estetikou nebo technologickými inovacemi, ale též výraznou rolí žen-autorek. Díky své celistvosti proto nabízí perspektivy a cesty vedoucí mimo prvoplánové genderové stereotypy, deroucí se čas od času aktivisticky na povrch v různých částech planety. Několik generací vizionářek a vizionářů přicházelo a neustále přichází se svými idejemi, dávajícími význam a obsah termínu současné české autorské sklo. Patří mezi ně i Eva Vlčková.
Absolventka Střední průmyslové školy sklářské v Železném Brodě a ateliéru skla na pražské UMPRUM již během studií dosáhla významného zahraničního ocenění, Bavorské státní ceny. Své objekty si již dlouhá léta sama modeluje a taví, při finalizaci spolupracuje s nejlepšími českými brusiči. Od počátku 90. let se prezentovala na celé řadě výstav především v Evropě a USA, ale i Asii nebo Africe. Její díla jsou součástí sbírek muzeí a galerií v České republice, Španělsku, Německu a Dánsku, zastoupeny jsou též v prestižních soukromých kolekcích.
Klasický řecký filozof Hérakleitos po sobě zanechal tvrzení „vše plyne“. Mínil tím, že nikdy nevstoupíme do stejné řeky. V případě skleněných objektů Evy Vlčkové lze toto rčení použít jako metaforu definující její estetiku. Dynamicky splývající tvary plující všeobjímajícím prostorem, někdy variantní, ale nikdy stejné, zkoumající interakci těles, dávající světlo stínu. Jde o detailně promyšlené kompozice, často zkoumající limity tavené plastiky jako materiálu, působící klidně i nepokojně zároveň, evokující spoutanou energii. V tom jsou výjimečné, vzrušující a až magicky přitažlivé, bezpečně nebezpečné.
Petr Nový, kurátor výstavy
