České umělecké sklo je světový pojem a není proto divu, že jsou čeští výtvarníci vyhledávanými lektory a pedagogy na zahraničních školách. A to nejen v evropských zemích, ale i Turecku, USA či na Dálném východě. Většinou se jedná o krátkodobé kurzy či demonstrace, ale nikoliv výhradně. Již téměř tři desítky let se v pravidelném rytmu střídají čeští tvůrci, schopní spojit uměleckou intuici s řemeslem, v japonském Toyama Institute of Glass Art. Umělci ze středu Evropy, v jistém smyslu učitelé a žáci zároveň, jsou zde obklopeni zcela jiným kulturním prostředím a ideovými hodnotami. Není proto divu, že v sobě obě strany zanechávají hluboké stopy, dobře viditelné i po letech.
Víceletou pedagogickou zkušeností v zemi samurajů prošel i Václav Řezáč (*1977), absolvent sklářské školy v Železném Brodě a ateliéru prof. Vladimíra Kopeckého na pražské UMPURM. Deset let působil jako manager studia tavené plastiky Zdeňka Lhotského a souběžně se věnoval vlastní volné a designérské tvorbě. Volil tehdy zejména hutnické tvarování žhavé hmoty, zálibu našel v tabulovém skle. Až když v roce 2016 odešel do Toyamy, kde strávil tři roky, podmanila si jej i tavená skleněná plastika, se kterou dříve jen občas experimentoval, přesto (nebo právě proto), že její technologicko-výtvarné principy dokonale znal. Musel se vydat doslova přes půl planety, aby našel způsob, jak se na ni podívat po svém. Aby zjistil, že mu nejde o to říci po západním způsobu všechno nebo nic, ale po tom východním všechno a nic zároveň.
Václav Řezáč díky tomuto vědomí dokázal výtvarně spojit zdánlivě nespojitelné – formální dokonalost tavené plastiky s živelností hutní tvorby. Své komorní objekty pregnantních tvarů s dokonale vybroušenými plochami úmyslně eroduje a deformuje žhavou sklovinou. Nevypočitatelnost výsledku svědčí nejen o jeho trpělivosti, ale též odvaze, když stavuje řád s chaosem a z věčnosti činí sled okamžiků. Řezáčovy práce jsou díky neobvyklému technologickému řešení rafinované, uhrančivé a dokazují, že ve sklářském umění lze stále výtvarně zdařile experimentovat. A to i bez rezignace na řemeslo a dnes vzývané koncepty, kde je sklo jako materiál často spíše zneužito nežli využito.
Petr Nový
Hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jabloneci nad Nisou
Kurátor Galerie Kuzebauch
