07/08 - 25/09 2020
Pokud by bylo nutné vystihnout podstatu naší doby jedním slovem, nabízí se výraz propojení. Stejně tak, jako se v reálném životě stírají skutečné i pomyslné hranice, je tomu i v umění. Sklo je už alespoň od poloviny 20. století materiálem vyhledávaným k výtvarným experimentům. Vychází se především z jeho opticko-estetických vlastností, ať již adorovaných nebo popíraných. Pokud se sklo v rámci kreativního procesu kombinuje s jinými materiály, nebývají rovnoprávné, ale služebné. Svět sklářského umění je v tomto ohledu velmi uzavřený a ve své podstatě – přes svůj inovační étos – konzervativní. Výjimky ale samozřejmě existují. A jejich společným jmenovatelem je snaha o plnohodnotné prolnutí sklářského umění s dalšími výtvarnými obory.
Sklář František Jungvirt (*1996) a módní návrhářka Barbora Kotěšovcová (*1997), studenti pražské UMPRUM, šli ve své kolekci pro Galerii Kuzebauch ještě dál. Nejen, že v jejich pojetí sklo a textil splynuly v jedno, ale oba tvořili od počátku společně. Výsledkem je soubor organických kreací, které mohou evokovat dosud neznámé vesmírné formy života nebo lidským okem neviditelné organismy žijící s námi tisíce let. Estetika jednotlivých objektů a volba materiálů jsou koncepčně a funkčně propojené, stejně tak jako tělo modelky a oděvu na molu, nebo skleněný objekt a sokl na výstavě. Proto název Fashion Glass odkazující na prostředí módních přehlídek a galerijních prezentací.
Přes všechna teoretická pojednání je umění z dlouhodobého hlediska stále neuchopitelnou entitou. Neexistuje zaručený recept, jak jej vytvořit, a pohled na to, co jím je a není, se mění s každou generací kritiků. František Jungvirt a Barbora Kotěšovcová přišli s konceptem, který rozhodně není samoúčelný. Výmluvně ukazuje, že tvůrčích cest vedoucích k cíli je bezpočet, i když to nemusí být na první pohled zřejmé. Přesně v duchu přísloví, které je tu s námi již několik tisíc let – Kdo hledá, najde!
Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
kurátor Galerie Kuzebauch
