If it was necessary to capture the essence of our time in one word, interconnectedness is a viable candidate. Art, much like real life itself, disturbs the distinction between real and imaginary boundaries. At least from the second half of 20th century, glass is a go-to material for artistic experiments. Those are primarily based on its optical-aesthetic qualities, be they adored or denied. When during the creative process one combines glass with different materials, these materials are seldom equal, more often subservient. The world of glass art is thus isolationist and despite its innovative ethos, rather conservative. Indeed, there are exceptions. Their common denomination is an effort to fully combine glass art with other artistic fields.
The glass artist František Jungvirt (*1996) and fashion designer Barbora Kotěšovcová (*1997), both students of the Academy Arts, Architecture and Desing in Prague (UMPRUM), went a even further in their collection for Galerie Kuzebauch. Not only do they combine glass and textile, they also worked together from the very beginning. The result is a collection of organic creations, evoking previously unknown alien life-forms, or organisms invisible to the human eye living with us unseen for millennia. The aesthetics of individual objects and their use of materials is conceptually and functionally connected, just like on the runway, the body of a model is connected with their clothing, or the way a glass object touches its plinth. Thus, the title Fashion Glass, referencing the environment of fashion shows and art presentations.
Despite all existing theoretical works, art is still an incomprehensible entity. There is no guaranteed recipe to access it. There is no objective idea of what it does or does not constitute, which is a view that shifts with new generation of critics. František Jungvirt and Barbora Kotěšovcová came up with a concept that is not self-serving. It very articulately shows that there are numerous paths towards the finish line, even though its direction may not be certain at the first sight. In the spirit of the ancient saying – Seek and ye shall find!
Sklář František Jungvirt (*1996) a módní návrhářka Barbora Kotěšovcová (*1997), studenti pražské UMPRUM, šli ve své kolekci pro Galerii Kuzebauch ještě dál. Nejen, že v jejich pojetí sklo a textil splynuly v jedno, ale oba tvořili od počátku společně. Výsledkem je soubor organických kreací, které mohou evokovat dosud neznámé vesmírné formy života nebo lidským okem neviditelné organismy žijící s námi tisíce let. Estetika jednotlivých objektů a volba materiálů jsou koncepčně a funkčně propojené, stejně tak jako tělo modelky a oděvu na molu, nebo skleněný objekt a sokl na výstavě. Proto název Fashion Glass odkazující na prostředí módních přehlídek a galerijních prezentací.
Přes všechna teoretická pojednání je umění z dlouhodobého hlediska stále neuchopitelnou entitou. Neexistuje zaručený recept, jak jej vytvořit, a pohled na to, co jím je a není, se mění s každou generací kritiků. František Jungvirt a Barbora Kotěšovcová přišli s konceptem, který rozhodně není samoúčelný. Výmluvně ukazuje, že tvůrčích cest vedoucích k cíli je bezpočet, i když to nemusí být na první pohled zřejmé. Přesně v duchu přísloví, které je tu s námi již několik tisíc let – Kdo hledá, najde!
Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
kurátor Galerie Kuzebauch
