Skleněné sochařské objekty Philipa Franka (*1987) se vyznačují obrovskou řemeslnou zručností – autor ve svých dílech kombinuje různorodé techniky a zdánlivě nesourodé materiály, a rozšiřuje tak možnosti práce se sklem a přidruženými hmotami. Dlouhodobě se ve své autorské tvorbě Frank, který zároveň působí jako mistr laserové dílny na UMPRUM, zaměřuje na znejišťování hranice mezi funkčností designu a estetickou hodnotou volného umění. Jeho díla pracují s vizualitou inspirovanou jak amorfními přírodními tvary, tak strohými technicistními úhly a futuristickými vizemi, ne nepodobnými výtvorům H. R. Gigera.
Frankova tvorba se většinou rozpíná do prostoru, dynamicky jej narušuje, a rozpohybovává tak bělostnou strnulost galerijní bílé krychle. Kombinace oblých tvarů, které odkazují k původní fluidní podstatě skla, s pichlavými liniemi, jež připomínají části strohé mašinerie, působí expresivním dojmem. Interiérové dílo Mycelium Meshamorphosis, které bylo vystaveno na výstavě Beyond (Design) Frontiers na UMPRUM, dobře ilustruje mnoho z Frankových opakujících se konceptuálních motivů a metodologických přístupů. Autor zde propojuje ekologickou pryskyřici s kamenem, sklem a kovem. Stůl vznikl kombinací tradičního tavení skla s užitím současných technologií 3D tisku a umělé inteligence. Kouzlo Mycelium Meshamorphosis tak spočívá v propojování různých systémů, které dávají vzniknout extravagantnímu objektu připomínající vize science fiction interiérů.
Stůl doprovází set lamp Trauma, které odrážejí posthumanistický dialog mezi technologií a přírodou. Skleněná žárovka a objímka jsou samostatnými sochařskými díly, jejichž tvar, textura a barva jsou vyrobeny na míru. Kryt světla z ekologické pryskyřice s přírodními prvky symbolizuje organické tělo, zatímco zapichovací mosazná tyč zdůrazňuje kontrast mezi živým a umělým, které tak vstupují do dialogu. Svítidla vyzývají k zamyšlení, jak se může navzájem obohacovat napětí mezi přírodním a technickým světem, a překračovat tak tradiční hranice vnímání designu.
V Galerii Kuzebauch odkrývá Frank skrze kresby uhlem a černým pastelem i méně viditelnou stránku své tvorby. Kresby můžeme vnímat buď jako samostatné umělecké artefakty či jako studie, záznamy choreografie pohybu materiálu, které mapují proces vzniku autorových prostorových děl. Díla na papíře tak slouží jako vhodný nástroj k prozkoumávání materializované cesty – od počáteční myšlenky, přes cizelování tvarosloví, po manuální práci s materiálem – kterou postupně absolvoval každý z Frankových sochařských experimentů.
Agáta Hošnová, kurátorka výstavy
