Gizela Šabóková

Gizela Šabóková (*1952) je česká výtvarnice, která pracuje především se sklem, kovem a litinou. V oblasti skla se jedná především o tavené objekty, konstruované a malované vitráže. V neposlední řadě se věnuje architektuře a veřejnému prostoru. V letech 1973-1979 studovala v ateliéru profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Kolem roku 1980 začala vytvářet první objekty ze skla. Od přelomu tisíciletí vytváří především velké figury a torza, tavené a broušené ze skla. Nadále pracuje bez většího týmu, pouze s pomocí svého životního a profesního partnera, manžela Karla Bartoníčka.

Je zastoupena v mnoha domácích i zahraničních sbírkách, veřejných i soukromých. Její díla jsou ve stálých expozicích významných českých i zahraničních muzeí, například v Musée des Arts décoratifs v Louvru. Během svého profesního života získala několik ocenění. V roce 2000 získala hlavní cenu celosvětové muzejní soutěže „Vessels“ v japonském Koganezaki. Gizela Šabóková se pravidelně účastní veletrhů umění, například Brafa Brusel, PAD Paříž a Sofa Chicago. Od roku 1985 je hostem Mezinárodního sklářského sympozia IGS v Novém Boru. Podstatnou činností Gizely Šabókové je také pedagogická činnost v oblasti ateliérového skla a malby na sklo. Od přelomu 80. a 90. let 20. století působila například na Pilchuck Glass School ve Washingtonu, Sheridan College v Torontu, Center del Vidre de Barcelona ve Španělsku nebo Atelier du Verre de Sars-Poteries ve Francii.