Ne všechny vzpoury mění dějiny.Některé proměňují pouze způsob, jakým se díváme. Odehrávají se téměřnepozorovaně – v pozornosti, v trpělivosti, v rozhodnutí neztratit citlivostvůči světu. V čase, který upřednostňuje rychlost, hlasitost a jednoznačnost, sekřehkost stává tichou formou odporu. Ne jako slabost, ale jako schopnostvnímat, uchovat a znovu objevit to, co snadno mizí. Rivolte fragili jeprostorem, kde se tato křehkost stává tvůrčí silou.
Výstava sklářských děl AnnyPolanské a velkoformátových maleb Tomáše Plesla v Galerii Kuzebauch představujedvě odlišné umělecké cesty, které se setkávají v jednom prostoru zkušenosti.Nespojuje je stejný jazyk ani podobnost formy. Spojuje je dlouhodobě sdílenýčas – každodennost, rozhovory, mlčení, pohyb mezi ateliérem a domovem. To, covzniká v práci jednoho, se nenápadně dotýká práce druhého.
Jejich vzájemnost nevzniká ažpřed očima diváka. Je přítomná dříve, než jsou díla vystavena. Je ukryta vrytmu práce, ve způsobu pohledu, v paměti společně prožitých okamžiků, vesdílené citlivosti pro stejné impulzy, v zaujetí, opravdovosti i poctivostipřístupu.
Malba Tomáše Plesla není popisemsvěta. Je událostí. Je záznamem pohybu, energie a času, v němž se barva stávámyšlenkou ještě předtím, než získá konkrétní tvar. Velkorysé gesto, intenzivníbarevné vztahy a vrstvení ploch vytvářejí prostor, který se neuzavírá do obrazuskutečnosti. Je otevřený, proměnlivý, stále vznikající.
Sklářské realizace Anny Polansképracují s jiným rytmem. Rytina do rotujících skleněných tvarů není akcípřidávání, ale odebíráním. Je stopou doteku, který čeká na okamžik, kdy jejodhalí světlo. Jemné pastelové tóny váz mění svůj výraz podle pohybu diváka.Obraz není nikdy zcela dostupný. Objevuje se a mizí, ukazuje se v odlesku aznovu se ztrácí. Význam nevzniká pouze v samotném objektu, ale v setkánímateriálu, světla a pohledu.
Malba a sklo se zde setkávají vurčitém paradoxu. Jedno zachycuje okamžik, který nelze zastavit. Druhé uchovávástopu, která existuje pouze tehdy, když ji znovu odhalí světlo. Přítomnost paknení bodem mezi minulostí a budoucností, je neustálým pohybem mezi vznikáním amizením. Práce obou autorů rezonují s myšlenkou, že svět nevnímámez odstupu, ale že jsme jeho součástí, jsme utkáni ze stejné látky.Křehkost pak nemusí stát proti síle, stává se jiným druhem síly. Vyžadujepozornost, trpělivost a ochotu přijmout nejistotu. Možná právě proto jsou tatodíla vzpourou. Ne proti světu, ale proti způsobu, jakým jsme si zvykli jejobývat.
Rivolte fragili otevírá prostor,v němž se intimita nestává uzavřeným soukromím, ale sdílenou zkušeností. Mezibarvou a světlem, mezi gestem a rytinou, mezi dvěma autory vzniká tiché napětíi blízkost. Nezaložené na podobnosti, ale na naslouchání. Možná právě tamzačíná skutečná blízkost. A možná právě tam začíná i umění.
Lenka Patková, kurátorka výstavy
