Things around us – most of us perceive them as practical, aesthetic, and emotionally enriching. Their purpose is obvious and comprehensible to us. Various items may serve as reflections of our wishes and become an integral part of our life. The saying ´My house, my castle´, frequent since as early as the times of Biedermeier, may be extended to ´my castle and what is inside of it´. There is, however, the fourth dimension here, too, which has been felt urgently by generations of artists. Their perception of the world around us is not measurable and cannot be expressed by standard categories. Just the opposite – this fourth dimension has one thing for sure – nothing is for sure there, the only limitation is freedom and taboo is simply not a no go, but an invitation to go ahead. The works of both Riikka Latva-Somppi and Maxim Velčovský are a good example of these qualities.
The unifying element of the exhibition is the human body and its parts shown in an unexpected and rather provocative context. No doubt that the fragile human body, resembling, for its fragility, a piece of glass, has inspired generations of artists. It is a bottomless source of inspiration for it has become an organic part of our selves – Man is the measure of all things, as the Greek philosopher Protágorás rightfully said. The artistic language of both artists is unique, thanks to their individuality as well as space and time in which they live and work. It draws on the aesthetics of the Roman celebrations of Bacchus and medieval carnivals, which were full of humour, slightly exaggerated to profane speech, and erotic hints. Both Riikka Latva-Somppi and Maxim Velčovský create objects to stir emotions. Their art won´t remain hidden at some dark corner, just the opposite – it stands out asking for attention. It is therefore not that important whether it amuses you or whether it leaves you angry – one may say it is art and others may denounce it is kitsch. By all means, this art will make you react actively, will make you give it some thought and speak about what you´ve seen. That´s what art is about – be seen and heard. Carpe diem Organika!
Spojujícím tématem výstavy je pohled na lidské tělo a jeho části v nečekaném nebo provokativním kontextu. Není pochyb, že naše fyzická schránka, podobající se svou křehkou pevností sklu, je inspirací umělcům od počátku věků. Nelze ji však vyčerpat, protože je organickou součástí našeho bytí – každý člověk je mírou všech věcí, věděl již řecký filosof Protágorás. Tvůrčí koncept obou umělců je tedy díky jejich individualitě, i prostoru a času, v němž žijí, jedinečný, přestože ideově vychází z estetiky antických bakchanálií či středověkého karnevalu, kde byla humorná, jadrná, často eroticky zabarvená nadsázka normou.
Riikka Latva-Somppi i Maxim Velčovský vytvářejí objekty, jež mají vzbudit emoce. Nestojí tiše v koutě, ale důrazně si říkají o pozornost publika. Není proto důležité, zda diváka pobaví nebo pobouří, označí-li vystavené objekty za umění nebo artistní kýč. Rozhodně jej totiž k nějaké aktivní reakci přinutí. Bude o nich přemýšlet, bude o nich mluvit. A to je přeci také to, o co v umění jde – být vidět a slyšet. Carpe diem Organika!
Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
kurátor Galerie Kuzebauch
