04.05. – 08.05. 2017
VIVRE VERRE
České sklářství patří od konce 17. století, kdy bylo v malé zemi uprostřed Evropy vynalezeno křišťálové sklo, k pokladům světové kultury. Během své staleté historie prožilo lepší i horší časy, ale vždy dokázalo nabídnout prvotřídní řemeslo ve spojení s vytříbeným estetickým cítěním. A když v padesátých až šedesátých letech 20. století díky invenci a odvaze českých výtvarníků v čele se Stanislavem Libenským, Jaroslavou Brychtovou, Reném Roubíčkem, Václavem Ciglerem či Vladimírem Kopeckým dokázalo, že může být plnohodnotným materiálem nejen pro oblast užitného, ale i volného umění, otevřely se mu další obzory. Česká sklářská škola, čtyři tvůrčí generace mužů a žen, je stále živá, inspirující a mnohotvárná jak v oblasti využívaných technologií, tak výtvarných přístupů.
Objekt III, 2017, ručně foukané matované sklo, Foto: Petr Willert
Mezi tradiční domény českého umění skla patří hutní technika – náročná práce se sklářskou píšťalou přímo u žhnoucí pece, kdy se jen z pohybu lidských rukou a intenzity dechu rodí neopakovatelné umělecké dílo. To vyžaduje nejen skutečné mistrovství, ale zejména pokoru, aby se z radosti nad ovládnutím řemesla nestala exhibice bez nadčasové výtvarné hodnoty. Sklo je totiž živá hmota toužící po kráse, svéhlavá, nevypočitatelná, která může být pro umělce a jeho představy stejně nebezpečná jako bájné Sirény.
Nádoba, 2017, ručně foukané matované a broušené sklo, Foto: Petr Willert
Nádoba, 2016, ručně foukané tryskané sklo, Foto: Petr Willert
Pražská Galerie Kuzebauch, založená v roce 2012, pravidelně několikrát ročně připravuje výstavy sklářských výtvarníků a výtvarnic, kteří si se sklem rozumějí. Ač dává prostor rozličným uměleckým vizím, specifické místo mezi nimi zaujímají objekty sklářského mistra a tvůrce Ondřeje Strnadela (*1979, Valašské Meziříčí). Jeho většinou oválné nebo kruhové rytmické skulptury s harmonizujícími minimalistickými detaily jsou výtečnými příklady řemesla povýšeného na umění. Vzbuzují emoce a podněcují představivost bez toho, že by idea převyšovala materiál a naopak. Jde o skutečné souznění duše a hmoty, již svým dechem oživil sám výtvarník. Neboť Ondřej Strnadel s touto specifickou matérií dokáže trpělivě rozmlouvat, jsou přáteli, nikoliv konkurenty. A co víc – oba žijí sklem.
PhDr. Petr Nový
Hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Kurátor Galerie Kuzebauch